Květen 2015

Okřídlená duše

12. května 2015 v 21:25 | Cup |  Books and Movies

--- --- ---

The Restorer
--- --- ---

Okřídlená Duše
autor: Amanda Stevens
serie: Hřbitovní královna
žánr: Sci-fi a fantasyrok vydání originálu: 2011


Amelia Grayová od svých devíti let vídá duchy. Aby se před nimi chránila, úzkostlivě dodržuje pravidla, která jí v dětství vštípil otec. Zvláště jedno z nich však nyní bere ze své. John Devlin, policejní detektiv, Amelii přitahuje více než kterýkoliv jiný muž v jejím životě. A to navzdory tomu, že společně vyšetřují sérii krutých vražd a že s každým soumrakem proplují závojem jeho dva duchové. Tělo mladé dívky, nalezené na hřbitově, který měla Amelia zrestaurovat, je jen prvním článkem v dlouhém řetězci matoucích stop, zapomenutých příběhů a zamlčovaných tajemství. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k odhalení pravdy, ale také ke zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama. Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob.
Na knížku jsem náhodně narazila v knihovně. Zaujal mě obal a název. Nadšení teprve přišlo když jsem si to přečetla ze zadu...

Nikdy si mrtvých nevšímej.
Nedívej se na ně, nemluv na ně,
nepřipusť, aby vycítili tvůj strach.
Nikdy se nedruž s těmi, koho duchové
pronásledují.
A nikdy, nikdy nepokoušej osud !


Úplně bombastický !!! V tu chvíli mi přejel mráz po zádech. Zvědavostí... Knížka byla pěkně napsaná. Občas jsem se do čtení musela nutit, ale jakmile přečtete jednu větu, nebude se vám chtít od knížky odejít. Celej den jsem jenom nedočkavě čekala až budu moct číst dál. Konec byl tak trochu na rychlo. Někdy jsou konce hrozně dlouhý...Tentokrát ne. Ze začátku jsem byla trochu zklamaná že to za pár stránek končí. Ale najednou úplně...převrátí vám vaše představy a ukáže úplnej opak. Je tam docela hodně postav takže se je snažte zapamatovat od začátku. Já jsem se na to tak nesoustředila a pak jsem musela přemýšlet kdo to je. Jsou tam většinou nakrátkou chvíli. Kromě některých postav ;)
Jedna kapitola mě dost překvapila, zrovna jsem jela autobusem domů. Doufala jsem že za mnou nikdo není a nečte si to, nebo nepochycuje některý slova. Knížku určitě doporučuju, je tam takovej románek, ale nelekejte se toho, bez toho by přece nebyla knížka.

Kniha: 99 %
Obal: 95 %

Domácí mazlíček

8. května 2015 v 22:01 | Naty |  Svět okolo mě
Pompéz.

Co si představíte pod slovem domácí mazlíček ? Někdo radost, a někdo povinost. Moje první představa vypadá jaxi taxi : Krásná border kolie, která běží za míčkem svištícím ve větru. Přiběhne a vrátí mi míček. Opět, a opět, a opět. Pohladím jí a pochválím jak je poslušná. Společně se vrátíme zpět domů, jen tak si lehneme na trávu, začnu ji hladit a ona si poslušně lehne a nechá se hladit... No a nebo...Ráno vstávám venčení. Vrátíme se, tahání deseti kilového balení granulí. Mytí, venčení, krmení, a věc která je ještě horší než přebalování mimin...sbírání hovínek (kéžby to bylo jen jedno malé hovínko). Nevím má to své pro i proti. Snad každé dítě si někdy přálo mít psa nebo kočku. Já celé dětsví věřila že budu mít koně. Co myslíte, splnilo se mi přání ? Jo...nebo aspoň napůl...počítá se i plastová hračka ? Psa ani kočku jsem nikdy nemohla mít. Od malička jsme vždy bydleli v paneláku. Majitel byl na chlupy alergickej a máma by ani zvíře v bytě nechtěla. Teď se to však změnilo. Přestěhovali jsme se a máme konečně zahradu = můžu mít psa nebo kočku. Aktuálně se sem tam objeví roztomilá ještěrka, ale tu máma FAKT nechce. Bohužel až po letních prázdninách, snad každé léto jezdím na celé prázdniny do zahraničí k příbuzným ♥ Takže by se o psa neměl kdo starat. Počkat, právě jsem se prozradila (schválně komu to došlo). Ano, chci mít psa. Což jste už asi pochopili z toho že jsem na začátku psala o psovi :) FAIL... Proč píšu o tomhle ?! Tenle víkend hlídám zlatýho retrívra (pes kamaráda). Je hodnej, i když mě dneska strčil na plot, takže jsem se škrábla až do krve na stehno, ze zdola. Takže teď nemůžu normálně sedět. Furt jen padám, protože když sedíte na kousku zadku, tak ta stabilita chybí. Hold se do konce prázdnin musím smířit s křečkem...Co za zvíře by jste mi doporučili ?

BTW : Zapomněla jsem napsat že mám dalšího tvora. Mýho bráchu. Neznámý tvor, se silnou plynovou zbraní, nebezpečné pokoušet se mu zabránit hraní her na počítači.
Jo a další věc. Pompéz možná bude mým novým ,,ahoj''.



Pompézní návrat !!!

7. května 2015 v 22:07 | Naty |  Svět okolo mě
Ahoj.
Jsem zpět, a zůstanu ?
A jak to bude pokračovat dál ?
Pravda o mě ?
A jakože cože, pompézní návrat ?

Ano, je to tu. Můj návrat. Dlouho mi tedy blog nevydržel, ale hlavní otázka je proč ? Trochu mi to zároveň příjde trapný, proč jsem si dala pauzu. Ale co, to je jedno... S blogem jsem začala kvůli tomu že jsem se chtěla vypsat, vyjádřit názory a projevit kreativitu ♥ Bavilo mě to, ale potom najednou...s tím začala i kamarádka :( Trochu mě to mrzelo (teď si většina lidí myslí že jsem sobecká a zlá, ale tak to není), ona je chytrá, krásně kreslí, prostě všechno...Blog byl taková věc co jsem měla já, a konečně jsem si nepřipadala míň než ona, byli jsme na stejný úrovni (ne že bych byla úplně blbá, kreslila jak děti ve školce atd. ale znáte ty lidi co jim všechno jde aniž by hnuli prstem). Pak ale začala i ona, už jsem to nepsala že bych to chtěla psát, ale začali jsme se předhánět o to kdo bude mít víc návštěv atd. Ne přesně že by jsme fakt válčili a tak, ani jsme si to tak neříkali, ale prostě to tak holt bylo. To už potom není zábava... Začala jsem mít míň času, promarňovat ho sledováním videí atd., učení, kamarádi, stěhování...prostě toho na mě bylo moc. Potřebovala jsem si to všechno srovnat, vyjasnit a odpočinout si (hlavně kamarády, vysvětím jindy). Ale teď jsem zase našla ztracenou energii, zlepšila se v psaní, a zjistila proč chci psát blog. To číslo je mi ukradený, už mě nezajímá, je to jen číslo, nic víc, nic míň. Je mi jedno jestli budu psát pro 10 lidí, nebo pro 10 000. I tak vás všechny co tu se mnou ztrácíte čas, budu mít vždy ráda ♥ Doufám že nám to tentokrát vydrží díl...no kdo ví co mě ještě čeká ;) Opět to musím nastartovat, dojít ze startu do cíle. Děkuju všem co mě v tom podporůjí, sledují a čtou...

BTW : Proč název pompézní návrat ? Nevim, prostě se mi to líbííí :D

Čti...
Piš...
Tvoř...
A hlavně...
užívej si života, je jen jeden.